Historie pinčů    O pinčovi    Proč pinč s PP?    Standardy     Nabídka štěňat     Plemeníci
 
   Home
   Plánované akce
   Akce které proběhly
   O našem klubu
   Články
   Pinč v nouzi
   Kontakty
Historie

Z historie německého pinče

Z historie trpasličího pinče

Pinčové jsou psi s dlouhou historií. Existovali dlouho předtím, než vznikly kynologické organizace a patří tak mezi jedny z nejstarších plemen. Nejbližšími příbuznými pinčů jsou knírači.

(vlevo pinč na obraze malíře Henri de Toulouse-Lautreca, 1981)

Z historie německého pinče


pinčové a knírači ve všech rázech - historická ilustrace
Název pinč získalo toto plemeno pro svoji schopnost lapat malé škůdce, myši a krysy. Ve starém slovníku Grimmů je uvedeno "Pinč - druh hladko nebo hrubosrstého psa, především opičí pinč nebo krysařík, jemuž jsou obvykle v mládí kupírovnány uši a ocas." V Heynově německém slovníku se uvádí "Pinč - malý anglický stavěcí pes". Na počátku 19. století se častěji používalo v souvislosti s pinčem označení hryzající nebo štípající.

Dějiny pinče jsou staré a naše vědomosti sporé. Prapředkem pinče je malý bažinný pes, podobný špicovi, který byl nalezen nejdříve u Baltu a později objeven i u kolových staveb z období více než 3 000 let před naším letopočtem.

Z období před založením statutární kynologie nalézáme pinče jen velmi málo na kresbách a starých olejomalbách. Od jednoho francouzského malíře známe dva obrazky (1758-1855), jejich detaily ukazují dva velice typické hladkosrsté pinče.

V období statutární kynologie se pinč poprvé objevil v roce 1836 Dr. H.G. Reichenbacha v knize Pes ve svých hlavních a vedlejších druzích. Autor píše že "hladký pinč, štíhlý a ve všech částech těla proporcionálně stavěný, jednobarevný nebo černý, který má prsty na předních tlapách velice vyšlechtěné se silnými zahnutými drápy, je pro svou štíhlost dobře stavěný, má zajímavý a veselý temperament, je vždy pohyblivý a bez falše".

Oficiální historie pinče začíná v roce 1895. Pinč je rozšířen v celém německu. Jako první chovatel pinčů je uváděn Vilém Kübler z Blacknangu.


německý pinč - obraz po roce 1900
Zlomem v chovu plemene se pak stala výstava psů ve Stuttgartu ve dnech 17.18. března 1923. V dalším období se pak především zlepšoval typ a vymizela barva pepř a sůl. Z té doby je možno o pinčovi číst "Je to řízný, přitom silný, svalnatý pes, pokud možno vysoký nikoliv pod 45 a přes 48 cm." Na jaře roku 1923 vydal klub kníračů a pinčů první plemenou knihu pinčů. Má 70 stran a je v ní zaneseno 185 psů.

Od roku 1949 do roku 1957 nebyli na území NSR žádní pinčové zapsáni do plemené knihy. V roce 1956 byl zvolen do funkce hlavního poradce chovu vedoucí rozhodčí Werner Jung. Po svém zvolení napsal "mám vejít do historie klubu kníračů a pinčů jako hlavní poradce, za jehož činnosti vymřelo jedno z nejušlechtilejších plemen? Rozhodl jsem se proto rozloučit se svým oblíbeným velkým kníračem pepř a sůl a chovat pinče."

Od šedesátých let se již pinč trvale chová. V současné době vykazuje chov pinčů stoupající trend. Pinč je chován po celém světě.


Něměcký pinč Glenn von Cronsbach
W. Jung ve své knize píše:

Ideál krásy německého pinče je ztělesněná bytost užitkově zdatného psa. Anatomická stavba mu tedy musí k tomu dávat předpoklady. Nemá být ani těžký atlet, ani sprinter, má být někde mezi pohotovým a loveckým typem.

Prvním dojmem z německého pinče má být potlačená síla!
Na druhém místě stojí ušlechtilost a elegance!
Teprve na třetím místě jsou anatomické jemnůstky!

Z historie trpasličího pinče


(foto cca 1890-1910)
Je skutečně zarážející, jak málo se odborná literatura zmiňuje o původu a minulosti trpasličího pinče.

Přesto že trpasličí pinč byl chován v hojném počtu, ale spíše neorganizovaně, často pod názvem srnčí pinč. Zvláště ve Vídni byla chována varieta harlekýn, s tmavě hnědými nebo černými plotnami na stříbřitě šedém nebo načervenale šedivém podkladu. Jako barvy byly uváděny: černá, žlutá srnčí, čokoládově hnědá a pepř a sůl. Maximální velikost nepřesahovala 3,5 kg.

Jisté je, že na území Nemecka jakož i jinde v západní Evropě jsou pinčové původní a že se zde vyskytovali v různých velikostech, barvách a typech srsti.

Teprve po založení speciálního chovatelského klubu v tehdejším Německu v roce 1895 se začala psát historie organizovaného chovu. Základy plemen byly podchyceny a daly vzniknout moderním plemenům. Dá se říci, že všechna současná plemena pinčů a kníračů mají společné předky.


Pro svou obratnost našeli pinčové využití i v cirkusech (foto z roku 1963)
Od konce 19. století zažívalo plemeno léta rozkvětu. Ten se znovu dostavil i po první světové válce a trval až do poloviny 20. let 20. století. Špatnou situaci způsobila druhá světová válka. Na jejím konci bylo do plemenné knihy zapisováno 300 jedinců ročně. Tento stav trval až do začátku 70. let.

Rozkvět chovu uvádí J. Berta v roce 1928. V této době je plemeno trpasličí pinč svázáno se jmény několika chovatelských stanic - Klein-Paris, Rheingold, Edelweiss, Teiny.

Plemeno trápily nežádoucí známky miniaturizace, patrné hlavně na hlavě. V roce 1930 byla stanovena horní hranice výšky na 30 cm, nebyla však stanovena hranice spodní.

Gretl von Klein-Paris
narozena v roce 1911

Teprve standard z roku 1956 stanovuje minimální výšku na 25 cm a umožňuje tak počátek chovu moderního trpasličího pinče, který představuje dokonalou zmenšeninu pinče německého bez známek miniaturizace, s plochou hlavou, kvalitní srstí a celkově silnou konstitucí.

Pinčové jsou dnes oblíbeni po celém světě. Asi nejůspěšnějším pinčem všech dob ale zatím zůstává americký trpasličí pinč Rebel Roc’s Casanova Von Kurt (domácky nazívaný Little Daddy) Tento pes, narozený v roce 1958 získal neuvěřítelný počet titulů - 142x BOB, z toho dále 139x BIG a úžadných 75 titulů BIS - tedy vítěz celé výstavy. Svůj první BIS získal už ve věku 8 měsíců. Vyhrál Best in Group nejprestižnější Americké výstavy - Wesmister dog Show v roce 1963. Dostal se tak do americké síně slávy. Moderní evropský typ pinče sice již vypadá jinak, přesto bychom velkou část předností tohoto psa oceili i dnes.

I dnes jsou v Americe pinčové velmi populární a trpasličí pinč je nazýván "King of toys" tedy král skupiny toy plemen, do které je řazen podle AKC.

Někteří významní plemeníci, kteří ovlivnili chov tpasličích pinčů. Bohužel jsme nedohledali fotografie všech výrazných psů, takže uvádíme jen některé. Převážně jsou to psi, které vychom ocenili i v dnešních dnech a nalezneme je ve velké části rodokmenů všech dnešních pinčů.

Harvard of Oak Hill

Pes z amerického chovu, působil v izraelské chovatelské stanici Beit Hamaayan. V kombinaci s Billem von Cronsbach je v rodokmenu většiny pinčů.
Bill von Cronsbach

Pes z německého chovu, působil v izraelské chovatelské stanici Beit Hamaayan. Nalezneme ho v rodokmenu téměř všech součaných evropských pinčů.
Sanbrook Silk Electric

Pes z amerického chovu, otec Power Surga. Působil v Americkém chovu a dostal se i do síně slávy pinčů.
Sanbrook Power Surge

Pes z amerického chovu, působil ve Švédsku.
Vasco von Cronsbach

Pes z německého chovu, působil i v českém chovu.
Sayon v.d. Doelaar

Pes z belgického chovu, dvojnásobný světový vítěz (v Helsinkách v roce 1998 získal druhý titul světového vítěze).
Vlak me beit Hamaayan

Pes z izraelského chovu - jeden z nejvýznamějších plemeníků posledních 10 let. Sám získal rezerve. Světového vítěze v Helsinkých za Sayonem v.d. Doelaar a reserve. Evropského vítěze. Stal se otcem 6 Evropských vítězů a v současné době působí v Rusku.